AKTUÁLNÍ VÝSTAVY
==========
Stínohry 25.2./26.3. 2015
Galerie N, Jehlářská 14/520, Jablonec nad Nisou
Před koncem studia jsem odletěl na stáž do Řecka a ocitl se v prudkém světle slunce, které prožívá člověk silně tělesně. Řecko a jeho světlo je prostorem, v němž se barva stává živlem. Barva jakožto světlo/prostor, světlo/moře, plnost rudých a červenavých teplých tónů, jakou tam má země a zároveň různost modrých je tak rozsáhlá, že pro ně náš jazyk nemá pojmenování. To vše plynule vstupuje do obrazu – obrazů: do malby.
A problematizuje ji. Řecko mi tak přehodnotilo moji dosavadní práci s barvou a jejím vnímáním. Po návratu jsem si uvědomil, že barva v sobě již nemá to, co měla v Řecku - onu násilnickou moc. Není živlem. To se stalo proměnou světla jižního v severní. A proto bylo nutné hledat novou cestu k malbě. K obrazu.
Moje malba sleduje světlo, jeho projevy a hry jakožto tóny. A tyto tóny v barvě se mi někdy protínávají s tóny hudebními. V obou případech se jedná o pulzující intenzity a atmosféry
a ty si hledají své místo v obraze.
Vystavené věci na papíře se nacházejí na pomezí světla a stínu. Jsou jakýmisi stínohrami. Též jsou o křehkosti vztahů...
-----------------------
AKTUÁLNÍ POZNÁMKY
Sluch se mi postupem času stává v procesu malby velmi důležitým a zásadně mi určuje způsob uchopování a tedy samu existenci obrazu, jeho utváření a samozřejmě barvu. Prostor nás obklopující a jevy v něm (včetně zvuků) vnímám jako prvotně prosté smyslu, zastřené, coby změť, pak až obraz vyjadřuje vztahové souvislosti (na základě svých přece jen omezených možností). Na počátku jsme až příliš součástí chaosu světa, labyrintu pocitů, myšlenek a až obraz v procesu realizuje souvztah, protože tvoří. Tvoří a uvádí tak ve vzájemnou souvislost chaos s labyrintem. Vede nás k tomu, co jsme slyšeli, viděli, vzpomínali, mysleli... Ale nebyli si toho původně vědomi, neboť jsme příbojem, v němž o sebe narážejí vlny labyrintu a tříští se o chaos. Obrazivost, tedy obrazivé vědomí se utváří z intenzit a ty se mohou obdobnými intenzitami stávat poté, co nabydou podoby obrazu. Dohromady utváří atmosféry.
Jinak řečeno, obraz a také hudební kompozice jsou utvářeny uzlovými body, určitými principy, z nichž se odvíjejí zákonitosti. Ty jim jsou sice dány a priori, přesto musí být ale pokaždé znovu objeveny a jinak tvůrčím způsobem uplatněny. Z nich uvádějí chaos s labyrintem do součinností a souvztahu – a ve vztahu hudební kompozice a obrazu vedou k jejich vzájemnému průniku.
„Obrazy vyvzdorovávajíci si pokaždé své zákonitosti jsou přesto a právě proto volným prostorem, pokaždé znova otevíraným a ověřovaným...“ (poznámky/říjen,listopad 2014)
